Recyklovatelnost obalů v nařízení (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech

Co podle PPWR znamená „recyklovatelný obal“?

Článek 6 PPWR spojuje recyklovatelnost s celým skutečným procesem nakládání s obalovým odpadem. Nestačí tedy prokázat, že materiál lze teoreticky zpracovat v laboratorních podmínkách.

Podle záměrů nařízení by měl být recyklovatelný obal navržen pro materiálovou recyklaci a poté, co se stane odpadem, by mělo být možné jej odděleně sbírat, roztřídit do vhodného toku odpadu a recyklovat bez významného zhoršení recyklovatelnosti ostatních toků.

V další fázi bude systém zohledňovat také to, zda jsou obaly patřící do konkrétní kategorie skutečně recyklovány ve velkém měřítku.

Navrhování k recyklaci – první pilíř článku 6 PPWR

Design for Recycling, tedy navrhování k recyklaci, má hodnotit konstrukci konkrétního obalu. Komise má stanovit harmonizovaná kritéria pro kategorie obalů uvedené v příloze II.

Kritéria mají zohledňovat mimo jiné možnost odděleného sběru, třídění a zpracování obalu způsobem umožňujícím získat materiál odpovídající kvality.

V praxi to znamená odklon od velmi obecného přístupu:

„PET je recyklovatelný“

ve prospěch otázky:

„Splňuje tato konkrétní varianta PET lahve spolu s etiketou, lepidlem, uzávěrem, barvou a přísadami kritéria navrhování k recyklaci pro svou kategorii?“

Recyklace ve velkém měřítku je druhou fází posouzení

Technická možnost recyklace ještě neznamená, že je daný obal v praxi skutečně recyklován. Právě proto PPWR zavádí další prvek: recyklaci ve velkém měřítku.

Posouzení má zohledňovat fungující systémy odděleného sběru, třídění a recyklace i skutečná množství recyklovaného materiálu pro příslušné kategorie obalů.

Nařízení stanoví vypracování jednotné metodiky a mechanismu kontroly původu. Z tohoto důvodu byste dnes neměli samostatně vytvářet vlastní definici „recyklace ve velkém měřítku“ a považovat ji za konečné kritérium souladu s PPWR.

Třídy recyklovatelnosti PPWR: A, B a C

Příloha II PPWR stanoví třídy účinnosti recyklace, které mají sloužit k vyjádření výsledku posouzení.

Samotné procento by však nemělo být vykládáno jako prostý podíl hlavního materiálu na hmotnosti obalu. Výsledek bude vyplývat z příslušných kritérií navrhování za účelem recyklace přijatých pro konkrétní kategorii obalů.

Zavádí PPWR třídy recyklovatelnosti A–E?

Ne. Ve formálním systému PPWR jsou třídy výkonnosti recyklovatelnosti stanovené v příloze II A, B a C.

V oborových publikacích se lze setkat s označeními „třída D“, „třída E“ nebo ještě širšími stupnicemi. Mohou pocházet ze soukromých systémů hodnocení, oborových nástrojů nebo zjednodušených přehledů, neměly by však být uváděny jako formální třídy stanovené PPWR.

Z hlediska nařízení výsledek pod prahem třídy C znamená, že obal nedosahuje minimální třídy výkonnosti recyklovatelnosti vyžadované systémem.

Práh 70 % – co znamená nejnižší třída C?

V první fázi uplatňování tříd výkonnosti recyklovatelnosti má být nejnižší přípustnou kategorií třída C, tedy úroveň nejméně 70 %.

To znamená, že obal, který nesplňuje kritéria umožňující jeho zařazení alespoň do třídy C, má být považován za technicky nerecyklovatelný.

Neznamená to však, že podnikatel může již dnes jednoduše zvážit „recyklovatelnou část“ obalu a považovat výsledek 70 % za úplné posouzení PPWR. Podrobná kritéria a způsob provádění posouzení mají být harmonizovány v aktech přijímaných Komisí.

Od kdy musí být splněna kritéria navrhování za účelem recyklace?

Nejčastěji uváděným datem je 1. ledna 2030, článek 6 však obsahuje podmíněný mechanismus.

Požadavek týkající se navrhování za účelem recyklace se má používat od:

1. ledna 2030 nebo 24 měsíců ode dne vstupu příslušných aktů v přenesené pravomoci stanovujících kritéria v platnost, podle toho, co nastane později.

To má zásadní význam pro firmy připravující dokumentaci. Nelze předem předpokládat, že všechna konečná technická kritéria platná od budoucího data jsou již dnes známa.

Firma však již nyní může uspořádat materiálové a konstrukční údaje, protože budou základem pozdějšího posouzení.

2035: k technické recyklovatelnosti přibývá recyklace ve velkém měřítku

Druhá fáze systému má zohledňovat nejen navrhování obalu, ale také jeho skutečnou recyklaci ve velkém měřítku.

Referenčním datem je 1. ledna 2035, ale i zde nařízení (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech stanoví mechanismus, který podmiňuje začátek uplatňování příslušného prvku vstupem požadovaných prováděcích aktů v platnost. V praxi je třeba ověřit pozdější z lhůt vyplývajících z článku 6.

V kalendáři nařízení (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech je proto vhodné rozlišovat:

• 2030 – navrhování s ohledem na recyklaci a třídy výkonnosti;
• 2035 – doplnění kritéria recyklace ve velkém měřítku;
• 2038 – zpřísnění minimální přípustné třídy.

Od roku 2038 již třída C nebude dostačující

Od 1. ledna 2038 musí obal dosahovat alespoň třídy B, aby mohl být uveden na trh.

To znamená zvýšení minimální úrovně z nejméně 70 % na nejméně 80 % výkonnosti recyklace.

U obalů navrhovaných na mnoho let to znamená, že dosažení minimálního prahu C může být krátkodobým řešením, ale nemusí být dostačující pro projekt, který má zůstat na trhu po roce 2037.

Co může snížit recyklovatelnost obalu?

O výsledku nemusí rozhodovat hlavní materiál. Problém může představovat prvek tvořící jen část celého obalu.

V závislosti na kategorii a budoucích kritériích navrhování mohou být významné mimo jiné:

• spojení několika materiálů, které lze obtížně oddělit,
• bariérové vrstvy,
• povrchové povlaky,
• etikety s velkou plochou,
• materiál etikety nekompatibilní se základním tokem,
• lepidla ztěžující oddělení prvků,
• uzávěry a dávkovače,
• metalizace,
• barviva ovlivňující proces třídění,
• prvky způsobující chybné rozpoznání materiálu v třídicím zařízení.

Posouzení by se proto mělo týkat celé obalové jednotky, nikoli pouze převažujícího materiálu.

Vícemateriálové obaly – samotná možnost oddělení vrstev nemusí stačit

Vícemateriálové obaly jsou zvláštním případem, protože jejich chování při třídění a recyklaci může záviset na způsobu spojení materiálů.

Dva obaly složené z podobných materiálů mohou dosáhnout odlišného výsledku, pokud lze jeden účinně oddělit v existujícím procesu, zatímco druhý tvoří trvalý laminát nebo narušuje správný tok recyklace.

Je proto důležité shromáždit informace o:

• hmotnostním podílu jednotlivých materiálů,
• způsobu jejich spojení,
• možnosti oddělení,
• chování při třídění,
• vlivu složek na kvalitu materiálu po recyklaci.

Etiketa, lepidlo a uzávěr mohou změnit výsledek celého obalu

Pomocný prvek by neměl být ignorován jen proto, že tvoří malé procento hmotnosti.

Například etiketa může ovlivnit možnost rozpoznání materiálu třídicím systémem a lepidlo může ztížit oddělení etikety nebo zhoršit kvalitu materiálu po recyklaci.

U uzávěrů může být významný materiál, velikost, barva, způsob spojení s hlavním tělem i chování prvku po vyprázdnění obalu.

Materiálová dokumentace by proto neměla zahrnovat pouze „tělo“, ale všechny složky ovlivňující výsledek posouzení.

Lze již dnes vypočítat oficiální třídu A, B nebo C pro každý obal?

Každý v současnosti dostupný výpočet by neměl být považován za konečnou formální třídu podle PPWR.

Podrobná kritéria pro navrhování s ohledem na recyklaci pro jednotlivé kategorie obalů a metoda provádění posouzení mají být doplněny příslušnými akty Komise.

Již nyní je však vhodné připravit údaje potřebné pro pozdější posouzení:

• celkovou hmotnost obalové jednotky,
• hmotnost jednotlivých součástí,
• druhy materiálů,
• vrstvy a povlaky,
• druhy lepidel a barev,
• typ uzávěru,
• způsob spojení prvků,
• údaje o třídění a recyklaci, jsou-li k dispozici.

Díky tomu nebude po zveřejnění konečných kritérií nutné začínat proces shromažďování informací od nuly.

Jaké údaje požadovat od dodavatelů pro posouzení recyklovatelnosti?

Článek 16 PPWR poskytuje základ pro získávání informací a dokumentace od dodavatelů potřebných k prokázání shody.

Jak prokázat recyklovatelnost v technické dokumentaci PPWR?

Příloha VII stanoví zahrnutí příslušných posouzení vyplývajících mimo jiné z článku 6 do technické dokumentace.

Dokumentace by měla umožnit rekonstruovat způsob, jakým byl posouzen konkrétní obal.

Dobrý řetězec důkazů může vypadat následovně:

typ obalu → kategorie z přílohy II → součásti → materiály → kritéria Design for Recycling → použitá metoda → výsledek → třída A/B/C → závěr o shodě.

Po zahájení uplatňování kritéria recyklace ve velkém měřítku budou do tohoto řetězce zahrnuty rovněž příslušné údaje o skutečných procesech a úrovni recyklace.

Uvádí se třída recyklovatelnosti v EU prohlášení o shodě PPWR?

EU prohlášení o shodě je konečný dokument potvrzující, že bylo prokázáno splnění příslušných požadavků PPWR.

Podrobné výpočty, kritéria, údaje o součástech a důkazy by měly být především v technické dokumentaci, která je základem prohlášení.

Po zahájení uplatňování příslušných požadavků článku 6 by výrobce měl být schopen přejít od prohlášení ke kompletnímu posouzení, které ukazuje, proč byl daný typ obalu považován za vyhovující.

Recyklovatelnost může ovlivnit také poplatky EPR

Nařízení (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech spojuje kritéria recyklovatelnosti také s budoucí modulací finančních příspěvků hrazených výrobci v rámci rozšířené odpovědnosti výrobce.

To znamená, že špatně navržený obal může mít význam nejen pro možnost jeho uvedení na trh, ale také pro náklady spojené s jeho přítomností na trhu.

Podrobný rámec modulace bude však záviset na prováděcích předpisech a systémech fungujících v jednotlivých členských státech.

Podléhají všechny obaly stejným požadavkům článku 6?

Ne. Článek 6 nařízení (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech stanoví určité výjimky a zvláštní případy.

Například pokyny Komise uvádějí výjimku pro určité prodejní obaly vyrobené z textilií. Nařízení obsahuje také jiné zvláštní kategorie vyžadující individuální ověření.

Z tohoto důvodu by se všem obalům neměl automaticky přiřazovat stejný postup posuzování pouze na základě jejich materiálu.

Změna etikety nebo lepidla může znamenat potřebu nového posouzení

Pokud předchozí výsledek recyklovatelnosti závisel na určité konstrukci, pozdější změna komponentu může změnit také třídu obalu.

Přezkoumání vyžadují zejména změny:

• hlavního materiálu,
• podílů jednotlivých materiálů,
• etikety,
• lepidla,
• uzávěru,
• barvy nebo pigmentu,
• bariérové vrstvy,
• počtu a konstrukce vrstev.

Systém řízení nařízení (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech by proto měl uchovávat nejen „výsledek recyklovatelnosti“, ale také verzi konstrukce, pro kterou byl výsledek získán.

Recyklovatelnost obalů v nařízení (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech – kontrolní seznam pro firmu

1. Identifikujte přesný typ a variantu obalu.
2. Přiřaďte obal do správné kategorie.
3. Zjistěte hmotnost celé obalové jednotky.
4. Identifikujte všechny komponenty.
5. Zjistěte materiál a hmotnost každého komponentu.
6. Popište vrstvy, povlaky, lepidla a barvy.
7. Ověřte dostupné údaje o třídění a recyklaci.
8. Uchovejte zprávy a posouzení získaná od dodavatelů.
9. Sledujte zveřejnění kritérií Design for Recycling pro svou kategorii.
10. Proveďte posouzení podle platné metodiky.
11. Přiřaďte správnou třídu A, B nebo C.
12. Zaznamenejte výsledek a důkazy do technické dokumentace.
13. Propojte posouzení s EU prohlášením o shodě.
14. Sledujte následné změny komponentů.
15. Před rokem 2035 připravte systém také na požadavek recyklace ve velkém měřítku.

Jak řídit recyklovatelnost, když má firma stovky typů obalů?

U většího portfolia není největším problémem samotné provedení jednotlivého posouzení, ale udržování jeho aktuálnosti.

Jeden materiál se může vyskytovat v mnoha obalech. Jedna etiketa může být použita v několika desítkách variant. Změna jednoho dodavatele zase může vyžadovat přezkoumání mnoha existujících posouzení.

Systém údajů by proto měl propojit komponent s materiálem, dodavatelem, verzí, kritériem recyklovatelnosti, důkazem a příslušnými typy obalů.

Nejčastější chyby při posuzování recyklovatelnosti podle nařízení (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech

• považování materiálu za recyklovatelný bez posouzení celé konstrukce obalu;
• uvádění soukromých tříd D nebo E jako formálních tříd PPWR;
• nezohlednění etikety, lepidla nebo uzávěru;
• předpoklad, že technická možnost recyklace znamená recyklaci ve velkém měřítku;
• uvádění data 1. ledna 2030 bez zohlednění podmíněné lhůty spojené s akty v přenesené pravomoci;
• chybějící identifikace verze obalu ve zprávě;
• použití starého posouzení po změně materiálu nebo konstrukce;
• považování jednoho výsledku pro surovinu za výsledek všech obalů vyrobených z této suroviny;
• chybějící propojení posouzení s technickou dokumentací.

Recyklovatelnost podle PPWR – hlavní závěry

PPWR mění možnost recyklace z obecné vlastnosti materiálu na měřitelný požadavek týkající se konkrétní konstrukce obalu.

První fáze systému je založena na navrhování pro recyklaci a třídách A, B a C. Další fáze zohlední také skutečnou recyklaci ve velkém měřítku. Od roku 2038 má být minimální úrovní třída B.

Pro podniky je proto nejdůležitějším přípravným krokem shromáždění úplných údajů o složkách, materiálech, hmotnostech a verzích konstrukce. Bez těchto informací bude následné formální posouzení výrazně obtížnější.

FAQ – recyklovatelnost obalů v PPWR

Zdroje

Právní základ: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech – EUR-Lex

Pokyny Evropské komise: Sdělení Komise C/2026/3084 – Pokyny k nařízení (EU) 2025/40

V článku byly použity zejména:

• článek 6 PPWR – recyklovatelné obaly,
• článek 15 – povinnosti výrobců,
• článek 16 – povinnosti dodavatelů,
• článek 38 – postup posuzování shody,
• článek 39 – EU prohlášení o shodě,
• příloha II – kategorie obalů a třídy výkonnosti recyklace,
• příloha VII – postup posuzování shody a technická dokumentace.