Jaké zkoušky jsou potřebné pro prohlášení o shodě podle PPWR?

Je nutné každý obal laboratorně zkoušet před prohlášením PPWR?

Z PPWR nevyplývá obecná povinnost provádět stejný soubor laboratorních zkoušek pro každý typ a každou šarži obalu.

Výrobce však musí prokázat, že obal splňuje požadavky, které se na něj vztahují.

Důkazem může být podle okolností:

• laboratorní zpráva,
• technická specifikace,
• materiálová dokumentace,
• výsledek výpočtu,
• konstrukční posouzení,
• zpráva dodavatele,
• dokument týkající se původu recyklovaného materiálu,
• posouzení provedené podle příslušné normy nebo metodiky,
• kombinace několika různých důkazů.

Zkouška je zvlášť důležitá tehdy, pokud bez měření nelze spolehlivě potvrdit vlastnost požadovanou PPWR.

Příloha VII PPWR – jakou úlohu hrají výsledky zkoušek?

Příloha VII stanoví postup posuzování shody a požadavky na technickou dokumentaci.

Dokumentace má umožnit posouzení shody obalu s příslušnými požadavky a zahrnovat technické informace a důkazy umožňující pochopit způsob provedení posouzení.

V praxi může obsahovat mimo jiné:

• výsledky konstrukčních výpočtů,
• výsledky provedených zkoušek,
• protokoly o zkouškách,
• materiálové specifikace,
• posouzení týkající se příslušných požadavků PPWR.

Formulaci „zprávy o zkouškách“ proto nelze vykládat jako příkaz provádět jakékoli zkoušky bez předchozího určení vlastnosti, kterou mají potvrdit.

Jak určit, které zkoušky PPWR jsou potřebné?

Nejlepším výchozím bodem je matice požadavků pro konkrétní typ obalu.

U každého požadavku postupně odpovězte:

1. Uplatňuje se požadavek již nyní?
2. Týká se tohoto druhu obalu?
3. Jakou vlastnost je třeba prokázat?
4. Jaké údaje již máme?
5. Je dokument dodavatele dostatečně přesný?
6. Existuje vhodná metoda posouzení nebo norma?
7. Zůstává bez zkoušky významná nejistota?
8. Jaký vzorek je nutné zkoušet, aby byl výsledek reprezentativní?

Teprve na konci této analýzy je vhodné připravit objednávku pro laboratoř.

Jaké zkoušky mohou být pro PPWR potřebné – mapa požadavků

Nejde o „povinný balíček zkoušek“. Je to mapa ukazující, kde může být měření nebo zkouška jedním ze způsobů prokázání shody.

Zkoušení těžkých kovů v obalech – kdy je potřeba?

Článek 5 nařízení (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech zachovává omezení týkající se celkového obsahu olova, kadmia, rtuti a šestimocného chromu v obalech a jejich součástech s ohledem na stanovené výjimky.

To automaticky neznamená, že každou dodávku každého kartonu musíš posílat do laboratoře.

Nejprve je vhodné ověřit:

• složení materiálu,
• původ suroviny,
• barvy a pigmenty,
• povlaky,
• dokumentaci dodavatele,
• předchozí výsledky týkající se přesně stejné specifikace.

Pokud je dokumentace nedostatečná nebo je riziko zvýšené, laboratorní zkouška může být nejspolehlivějším způsobem, jak mezeru uzavřít.

Zkoušení PFAS – zvláště důležité pro obaly určené pro styk s potravinami

Od 12. srpna 2026 stanoví čl. 5 odst. 5 konkrétní limity PFAS pro obaly určené pro styk s potravinami.

PPWR používá tři referenční úrovně:

• 25 ppb pro jednotlivou PFAS stanovenou cílenou analýzou,
• 250 ppb pro náležitě stanovený součet PFAS,
• 50 ppm pro PFAS, včetně polymerních PFAS.

Při takovém požadavku může mít laboratorní zpráva velmi velký význam, zejména pokud dodavatel není schopen předložit dostatečné důkazní podklady.

Neměla by se však jednoduše objednávat zkouška s názvem:

„test PPWR“.

Laboratoř by měla vědět, které kritérium čl. 5 odst. 5 má být posouzeno a jaký druh materiálu je předmětem zkoušky.

Stačí pro PFAS zkouška celkového fluoru?

Ne vždy.

Stanovení celkového fluoru může být užitečným screeningovým nástrojem, ale samotný výsledek automaticky neodpovídá obsahu PFAS.

Fluor může pocházet i z jiných zdrojů.

Proto je při interpretaci výsledku nutné rozumět:

• co přesně metoda měří,
• jaká je mez stanovitelnosti,
• zda výsledek umožňuje posouzení ve vztahu k prahovým hodnotám PPWR,
• zda jsou potřebné další cílené analýzy.

Zpráva „total fluorine“ bez další interpretace by neměla být v dokumentaci automaticky popisována jako úplná zkouška shody PFAS.

Musí se recyklovatelnost obalu zkoumat v laboratoři?

Recyklovatelnost podle PPWR není jednoduchý chemický parametr, který lze potvrdit jediným měřením.

Článek 6 vytváří systém založený na kritériích navrhování pro recyklaci a později rovněž recyklace ve velkém měřítku.

Význam mohou mít:

• hlavní materiál,
• podíly materiálů,
• etikety,
• lepidla,
• povlaky,
• uzávěry,
• barviva,
• chování jednotlivých prvků během třídění a recyklace.

V určitých systémech hodnocení se mohou používat laboratorní zkoušky nebo procesní testy, ale oficiální posouzení podle PPWR musí nakonec odpovídat kritériím a metodikám stanoveným pro příslušnou kategorii obalů.

Soukromý test recyklovatelnosti může být užitečným důkazem, ale neměl by být automaticky považován za konečnou třídu PPWR nezávisle na platných aktech v přenesené pravomoci.

Musí se obsah recyklátu potvrdit laboratorní zkouškou?

V mnoha případech nebude klíčová klasická chemická analýza hotového obalu, ale spolehlivá dokumentace původu a podílu recyklovaného materiálu.

Článek 7 stanoví minimální podíly plastu pocházejícího z recyklace po spotřebiteli pro určité kategorie plastových obalů.

Pro prokázání podílu tedy mohou být významné:

• údaje výrobce suroviny,
• specifikace plastu,
• dokumentace řetězce kontroly původu,
• informace o šarži materiálu,
• příslušné certifikáty nebo ověřovací systémy, jsou-li používány.

Metodu prokázání je nutné přizpůsobit konečným pravidlům platným pro článek 7, nikoli předpokládat, že jediná laboratorní zkouška hotového obalu vždy určí právně požadovaný podíl PCR.

Jaké zkoušky mohou být potřebné k prokázání minimalizace obalu?

Článek 10 vyžaduje omezení hmotnosti a objemu obalu na minimum nezbytné pro zachování jeho funkčnosti.

Zde zkouška obvykle neslouží k odpovědi „zda obal váží 38 g“, ale k prokázání, proč nelze bezpečně snížit hmotnost například na 34 g.

V závislosti na funkci mohou být užitečné:

• zkoušky stlačením,
• pádové zkoušky,
• zkoušky propíchnutím,
• zkoušky těsnosti,
• zkoušky bariérových vlastností,
• přepravní zkoušky,
• validace na výrobní lince,
• zkoušky trvanlivosti výrobku.

Nejsou automaticky povinné pro každý obal. Měly by odpovídat funkci, kterou společnost uvádí jako omezení další minimalizace.

Jak zkoumat opakovaně použitelné obaly?

U opakovaně použitelných obalů je důležitá schopnost absolvovat další oběhy při zachování vlastností umožňujících opětovné použití.

V závislosti na formátu může posouzení vyžadovat zkoušky týkající se:

• mechanické odolnosti,
• odolnosti vůči opakovanému čištění,
• těsnosti,
• degradace materiálu,
• funkčnosti uzávěrů,
• bezpečnosti dalších cyklů použití.

Rozsah je třeba vztáhnout k požadavkům článku 11 a příslušným metodám a kritériím platným pro konkrétní formát.

Vyžaduje PPWR zkoušky pevnosti obalu?

Neexistuje jednotné pravidlo, které by každému obalu ukládalo zkoušku pádem, stlačením nebo vibracemi.

Mechanické zkoušky však mohou být velmi důležitým důkazem, pokud:

• pevnost omezuje možnost minimalizace,
• přepravní obal musí odolat určitému zatížení,
• byla snížena plošná hmotnost materiálu,
• byla změněna konstrukce,
• společnost chce prokázat, že lehčí varianta nesplňuje požadovanou funkci.

V takovém případě je protokol o zkoušce funkčním důkazem, nikoli „zkouškou PPWR“ ve smyslu univerzální právní zkoušky.

Obaly určené pro styk s potravinami mohou vyžadovat zkoušky vyplývající také z jiných předpisů

PPWR nenahrazuje předpisy týkající se materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami.

Proto může u potravinářského obalu soubor zkoušek vyplývat současně z:

• PPWR,
• nařízení (ES) č. 1935/2004,
• předpisů týkajících se konkrétního materiálu,
• jiných příslušných právních aktů EU.

Migrační zkouška provedená pro účely předpisů pro styk s potravinami není automaticky zkouškou všech požadavků PPWR.

Obdobně zkouška PFAS podle čl. 5 odst. 5 PPWR automaticky nepotvrzuje úplný soulad materiálu s předpisy pro FCM.

Lze využít protokol o zkoušce získaný od dodavatele?

Ano, pokud lze spolehlivě prokázat, že se protokol vztahuje k materiálu nebo obalu, který používáte.

Před zařazením protokolu do dokumentace zkontrolujte:

• kód produktu,
• název materiálu,
• verzi nebo revizi,
• výrobce vzorku,
• datum zkoušky,
• metodu,
• rozsah analyzovaných parametrů,
• výsledky a jednotky,
• meze stanovitelnosti,
• zda materiál po zkoušce nebyl změněn.

Protokol týkající se „paper packaging sample“ bez kódu a verze má výrazně nižší důkazní hodnotu než protokol jednoznačně spojený s aktuální specifikací.

Je nutné zkoušet každou šarži obalu?

PPWR nestanoví obecné pravidlo laboratorního zkoušení každé šarže každého obalu.

Výrobce však musí zajistit, aby výroba zůstala v souladu s technickou dokumentací a posouzeným typem.

To znamená potřebu odpovídajícího systému řízení výroby.

Četnost zkoušek může záviset na:

• riziku,
• stabilitě procesu,
• proměnlivosti suroviny,
• změně dodavatele,
• požadavcích konkrétní normy,
• jiných příslušných předpisech.

Pokud jiné předpisy nebo použitá metoda vyžadují zkoušení každé šarže, je samozřejmě nutné tuto povinnost zohlednit. Nevyplývá však automaticky ze samotného označení „PPWR“.

Musí každou zkoušku PPWR provést akreditovaná laboratoř?

PPWR nestanoví jediné obecné pravidlo, podle kterého musí každou zkoušku tvořící součást dokumentace provést akreditovaná laboratoř.

To neznamená, že status laboratoře není důležitý.

Při posuzování spolehlivosti důkazu je vhodné ověřit:

• kompetence laboratoře,
• rozsah akreditace, pokud je akreditována,
• použitou metodu,
• validaci metody,
• meze detekce a stanovitelnosti,
• systém zajišťování jakosti.

Konkrétní norma, prováděcí akt nebo jiné předpisy mohou navíc vyžadovat určitý způsob provedení zkoušky.

Článek 35 PPWR – metoda musí poskytovat spolehlivý výsledek

Klíčovým bodem není samotný název laboratoře, ale kvalita použité metody.

Článek 35 se vztahuje na zkoušky, měření, výpočty a metody posuzování používané pro účely prokázání shody.

V praxi by metoda měla být vhodná pro zkoumaný parametr a zajišťovat výsledek, který lze spolehlivě použít při posuzování shody.

Při výběru metody ověřte:

• zda měří správný parametr,
• zda její rozsah zahrnuje úroveň požadovanou PPWR,
• zda je výsledek dostatečně přesný,
• zda je metoda opakovatelná,
• zda zohledňuje aktuální stav vědy a techniky,
• zda odpovídá platným normám nebo metodice, pokud byly stanoveny.

Jak zadat laboratorní zkoušku pro účely PPWR?

Nezasílejte laboratoři dotaz „prosím o testování PPWR“.

Dobrá objednávka by měla specifikovat:

1. typ obalu,
2. přesný materiál a verzi,
3. určení obalu,
4. konkrétní ustanovení nebo parametr, který chcete prokázat,
5. požadovanou mezní hodnotu, pokud existuje,
6. očekávanou metodu nebo normu, pokud se uplatní,
7. požadovanou mez stanovitelnosti,
8. způsob identifikace vzorku v protokolu.

Díky tomu se vyhnete protokolu, který vypadá profesionálně, ale nedává odpověď na otázku vyžadovanou PPWR.

Co by měl obsahovat protokol o zkoušce používaný v dokumentaci PPWR?

Jak vybrat vzorek pro zkoušku PPWR?

Zkouška není užitečná, pokud vzorek nereprezentuje materiál skutečně používaný ve výrobě.

Před odesláním vzorku je vhodné zaznamenat:

• kód obalu,
• kód materiálu,
• dodavatele,
• číslo šarže, pokud je významné,
• verzi receptury,
• datum výroby nebo odběru,
• osobu odpovědnou za odběr.

U vícevrstvého nebo vícesložkového obalu je třeba také určit, zda se zkouší:

• hotový celek,
• konkrétní vrstva,
• surovina,
• povlak,
• každá složka samostatně.

To závisí na požadavku, který má být prokázán.

Lze jeden protokol použít pro několik obalů?

Někdy ano, ale je třeba odůvodnit reprezentativnost.

Například několik SKU může používat naprosto stejný:

• karton,
• materiál,
• láhev,
• fólii,
• uzávěr.

Pokud zkoumaná vlastnost vyplývá ze stejného materiálu a konstrukce, jedna zpráva může potenciálně sloužit jako důkaz pro několik použití.

Dokumentace by však měla uvádět:

zpráva → zkoumaný materiál → kritérium reprezentativnosti → typy obalů zahrnuté výsledkem.

Pouhá podobnost obchodního názvu výrobku nestačí.

Kdy je třeba zopakovat zkoušku PPWR?

Laboratorní výsledek by neměl být považován za časově neomezený certifikát nezávislý na změnách.

Opětovné posouzení mohou vyžadovat:

• změna dodavatele,
• změna suroviny,
• změna složení,
• změna pigmentu,
• změna povlaku,
• změna lepidla,
• změna podílu recyklátu,
• změna výrobního procesu,
• změna konstrukce obalu.

Ne každá změna automaticky znamená zopakování každé zkoušky. Je třeba posoudit, zda může mít vliv na zkoumanou vlastnost.

Nejlepší způsob plánování zkoušek: matice požadavek → důkaz

Namísto vytváření seznamu zkoušek pro celou společnost je vhodné pro každý typ obalu vytvořit matici:

Takový model omezuje jak riziko chybějících potřebných zkoušek, tak náklady na zbytečné testování všeho „pro jistotu“.

Co laboratoř nepotvrdí jedním „certifikátem PPWR“?

Laboratoř může zkoumat konkrétní parametry. Nenahrazuje výrobce při úplném posouzení shody obalu.

Jedna zpráva automaticky nepotvrzuje:

• všechny požadavky článků 5–12,
• správnou úlohu podnikatele,
• úplnost technické dokumentace,
• správnou minimalizaci, pokud bylo zkoumáno pouze chemické složení,
• obsah recyklátu, pokud zkouška není k tomu určena,
• konečnou recyklovatelnost podle budoucích kritérií jen proto, že základní materiál je recyklovatelný,
• celkovou shodu obalu jen proto, že PFAS jsou pod limitem.

Proto formulace:

„obal zkoušený na PPWR“

je příliš obecné bez uvedení skutečného rozsahu zkoušky.

Nejčastější chyby při zadávání zkoušek PPWR

• nákup univerzálního „balíčku PPWR“ bez analýzy požadavků;
• zkoušení každého obalu přesně stejnou sadou metod;
• zadání „prosím ověřte PPWR“ bez uvedení parametrů;
• zkoušení vzorku, jehož kód se později neobjeví v protokolu;
• použití výsledku pro jiného dodavatele nebo jiné složení;
• neověření meze stanovitelnosti;
• zaměňování celkového fluoru s obsahem PFAS;
• považování jednotlivého protokolu za potvrzení celého PPWR;
• opakované provádění nákladných zkoušek navzdory existenci spolehlivého aktuálního protokolu pro totožný materiál;
• chybějící opětovné posouzení po významné změně materiálu;
• zkoušení budoucího požadavku soukromou metodou a prezentování výsledku jako oficiální třídy PPWR;
• chybějící propojení protokolu s technickou dokumentací.

Zkoušky pro prohlášení o shodě PPWR – kontrolní seznam před odesláním vzorku

1. Identifikuj přesný typ obalu.
2. Urči jeho verzi.
3. Urči aktuálně použitelné požadavky PPWR.
4. Ověř dokumentaci dodavatelů.
5. Urči existující nedostatky v důkazech.
6. Proveď analýzu rizika neshody.
7. Urči, zda zkouška daný nedostatek skutečně pokrývá.
8. Zvol správnou metodu.
9. Ověř požadované meze stanovitelnosti.
10. Zvol reprezentativní vzorek.
11. Označ kód, verzi a dodavatele vzorku.
12. Sděl laboratoři konkrétní cíl zkoušky.
13. Po obdržení protokolu ověř metodu a výsledek.
14. Propoj protokol s požadavkem PPWR.
15. Propoj protokol se správným typem obalu.
16. Zaznamenej období, ve kterém je výsledek reprezentativní pro používanou verzi.
17. Urči, které změny mají vyvolat opětovné posouzení.

Jak spravovat protokoly o zkouškách při stovkách obalů?

U rozsáhlého portfolia nemusí být nejnákladnější chybou jen absence zkoušky, ale také opakované zadávání stejného testu.

Jeden materiál může být použit v několika desítkách typů obalů.

Je-li protokol správně popsán a lze prokázat jeho reprezentativnost, systém by měl umožnit použít jeden důkaz ve všech příslušných posouzeních.

Je proto nutný vztah:

protokol → materiál → dodavatel → verze → požadavek PPWR → typy obalů.

Po změně materiálu by systém měl uvést, která posouzení vycházejí ze starého protokolu a vyžadují přezkum.

Jaké zkoušky jsou potřebné pro prohlášení o shodě PPWR – hlavní závěry

Neexistuje univerzální seznam zkoušek PPWR povinný pro každý obal.

Rozsah vyplývá z požadavků použitelných pro konkrétní typ, dostupných údajů a rizika neshody.

V některých případech je laboratorní zkouška nejspolehlivějším důkazem – zejména u stanovených limitů látek. V jiných může být vhodným důkazem specifikace, výpočet, dokumentace původu materiálu, funkční zkouška nebo posouzení podle harmonizovaného kritéria.

Nejlepší proces tedy vypadá takto:

požadavek → existující údaje → analýza rizika → nedostatek → správná metoda → výsledek → technická dokumentace → EU prohlášení o shodě.

Díky tomu firma zkouší to, co je skutečně nutné prokázat, namísto provádění náhodného balíčku testů a přetrvávající nejistoty, zda je dokumentace úplná.

FAQ – zkoušky obalů pro prohlášení o shodě PPWR